Chcete být šťastní ve vztahu? Naučte se být šťastn

1. 2. 2016

Rozhovor s Antonínem Baudyšem pro Ženu a život (leden 2016): Má vůbec smysl ptát se, co bude? Neodvádí to pozornost od žití tady a teď? Historická astrologie má opravdu takové renomé, že lidem oznamuje, co bude. Ale každý astrologický vliv se dá přečíst vícero způsoby, a astrologové to při konzultacích
i říkají. Umožní vám tím přijmout fakt, že si o věcech rozhodujete sami. Kromě toho se za posledních dvacet let v celé populaci významně posunula kvalita vědomí lidí.

Chcete být šťastní ve vztahu? Naučte se být šťastn

V jakém smyslu?

Stejně jako v biologii přináší evoluce stále strukturovanější formy života, tak také evoluce myšlení se projevuje čím dál větší komplexností našeho chápání. Lidé už nejsou moc ochotní přistupovat na triviální optiku, že něco je buď špatně, nebo dobře. Jejich očekávání se posunulo od dřívějšího „řekněte mi, kdy už budu konečně spokojená“ k současnému „líbilo by se mi vyřešit v sobě tuhle věc“. Vývoj tedy jasně směřuje k převzetí úplné osobní zodpovědnosti za vlastní život.

Pomůže mi ke šťastnému vztahu, když se budu zabývat tím, které znamení se ke mně hodí a které ne?

Nepomůže. Informace o tom, jaké jste sluneční znamení, má v rámci horoskopu minimální váhu. Horoskop je jako vysoký věžák, v němž vaše znamení reprezentuje sotva recepci v přízemí.

Jaký význam pak mají časopisecké horoskopy? Ostatně i vy je pro ŽaŽ pravidelně sestavujete.

Při psaní komentářů pro jednotlivá znamení na období 14 dnů přihlížím k tomu, které planety na nebi do toho kterého znamení zrovna posílají paprsky pod úhlem harmonickým nebo nesouladným. A protože těch planet je dohromady deset, mám poměrně sofistikované hřiště, ze kterého lze vytáhnout množství informací.

Jako čtenář pak ale získávám „jen“ informaci o základním směřování?

Ano, a i to je důvod, proč jsou novinové horoskopy psány ve velice přibližném duchu. Dvanáctině lidstva se zkrátka nemohou dít stejné věci.

Když přesto zůstanu u slunečních znamení, nabízejí některá lepší předpoklady pro partnerství než jiná?

Dá se to tak říct. Ve znameních je rozloženo celé spektrum lidských aktivit, talentů a emocí a každé z nich má něčeho více a něčeho méně. Například u znamení Raka je to doloženo i statisticky. Když dokumentarista, fotograf a vystudovaný matematik Günter Sachs zkoumal vztah mezi hvězdnými konstelacemi a chováním lidí, vycházel z obrovského objemu dat získaných od úřadů, pojišťoven a univerzit ve Švýcarsku, A nglii a Francii. Mimo jiné zjistil, že lidé se Sluncem v Raku mají podle statistiky větší tendenci zůstat sami.

Zrovna o Racích se ale přece říká, že jsou rodinné typy?

Vlohy pro rodinu jsou něco jiného než vlohy pro partnerství. Znamení Raka se nejvíc ze všech váže na minulost, tím pádem je to znamení s nejpevnější vazbou k dětství. Dětská polarita je důležitá kvůli radosti a pocitu bezpečí, zatímco ta dospělá vede člověka k přijetí celé skutečnosti. A Raci se také obtížně dostávají přes pocit křivdy a na odpouštění potřebují víc času než ostatní.

A které znamení z toho srovnání naopak vyšlo nejlépe?

Statistické odchylky nebyly u žádného z nich tak významné, aby dávaly jednoznačný výsledek. Docela dobře by se ale v čele seznamu vhodných kandidátů pro partnerství mohl objevit Býk, jenž je s principem stability, odolnosti a dobré vůle spojen těsněji než ostatní.

A jakou vyhlídku na spokojený život mají partneři stejného znamení?

Ve své poradenské praxi se s takovými případy setkávám jen ojediněle. Nicméně připouštím, že když už se tak stane, tak to mezi nimi obvykle dobře f unguje. Ale nemíním tomu přikládat větší význam, protože je mi pak líto, když lidé místo toho, aby dali přednost lásce, preferují rozumové důvody.

Proč někteří lidé najdou partnera bez problémů a pro jiné je to jen trápení? Jsou ti první prostě šťastnější povahy?

Odpovím jednoduše: Jak dalece jsme schopni akceptovat sami sebe, tak dalece jsme schopni akceptovat druhého člověka. A tím pádem ho i pozvat do svého života. Každý člověk, který má sám sebe rád, je šťastná povaha.

Ale je možné, že to takový člověk může mít těžké jinde?

Rovnice, která by udávala stejný poměr radosti a bolesti v životě každého člověka, neexistuje. Spíš je to tak, že štěstí v jedné oblasti života dává tušit štěstí i v dalších sférách.

Všichni hledáme svou druhou polovinu a toužíme po lásce na celý život. Je takové očekávání aspoň trochu reálné?

Tato představa je v naší původně nábožensky uspořádané společnosti pevně zakořeněna – jenže náboženství v evropské společnosti už nemá prakticky žádný vliv, takže jde o zvolna se rozpadající koncept. Poznáváme, že život od nás žádá, abychom se učili vidět a oceňovat, co se nám nabízí. Kvůli hledání lásky na celý život jsme totiž méně pozorní vůči bohatství, jaké nám mohou přinést i krátkodobé vztahy bez záruk.

Jenže tento trend s sebou nese také velké množství rozvodů.

Vysoký počet rozvodů opravdu vnímám jako zbytečný, protože rozvod bývá většinou jen výrazem toho, že se dva lidé dostali do slepé uličky, z níž se nedokázali dostat. Vezměte si, že často ani pořádně nevíme, kdo ten druhý skutečně je, co si myslí a co chce. Protože jsme natolik zaměstnaní svou představou o druhém, že partnera takového, jaký je, ve skutečnosti nevnímáme. A další věc – představa, že v příštím vztahu nás bude čekat něco diametrálně odlišného, je iluzorní, protože my se budeme v tom vztahu projevovat stále stejně. Přitom žijeme v době, která nám dovoluje mnohé v sobě opravit. Například nahlédnout do dědičné rodinné dynamiky prostřednictvím rodinných konstelací. Terapie nám umožňuje rozumět systému podvědomých přesvědčení, která řídí náš život. Takže lepší, než přistoupit rovnou na rozvod, je seznámit se se svými rodinnými programy a opravit svá podvědomá přesvědčení.

Takže naše vzorce jsou hlavní důvod, proč jsme nešťastní?

Jsou to jenom naše myšlenky a emocionální zvyky, které tvoří opakování stále stejných situací. Dnes už víme, že děti, které prožily v nějaké formě stres s rodičem opačného pohlaví, budou mít s velkou pravděpodobností tendenci si stejný stres vytvořit i v dospělosti s partnerem. Psychika je líná, a když si na něco zvykne, nechce hledat něco jiného. Je proto mnohem výhodnější o svých programech vědět a záměrně stavět cestu, která povede k jejich překonání.

Co když se dva mají rádi, jen v posteli jim to už neklape?

Vztah, který není prožívaný sexuálně, je velmi zranitelný, protože jakmile se přiblíží někdo, s kým by sexuální interakce byla snadná a naplňující, z energetického hlediska je těžké to ustát. U každé dvojice stojí za to zpětně dohledat, na základě jakých představ, emocí nebo událostí k sexuálnímu odcizení došlo.

A co když mě sex už prostě nebaví?

Proudění energie baví každého. Ale může být, že mám traumatické zkušenosti v souvislosti s mými minulými sexuálními zážitky a ty mi nedovolují, abych si sexuální zážitek znovu dovolil a užil.

Zažil jste někdy, že dva lidé byli k sobě přitahováni, ačkoli podle horoskopu se k sobě vůbec nehodili?

Je to častá situace a souvisí se vším, o čem jsem už mluvil. Hledáme sami sebe a máme tendenci vidět se v tom druhém. A to je ta neodolatelná přitažlivost. Na druhou stranu, s řadou lidí si můžeme vzájemně hodně poskytnout, ale je to pro nás obtížné, protože odmítání sebe sama způsobuje, že odmítáme i druhého. Navzdory tomu, že je nám tak podobný a blízký.

To je ta varianta, kdy si myslíme, že se k sobě nehodíme, a opak je pravdou?

Ano. Dva horoskopy, které se k sobě výborně hodí, v poradenské praxi moc nenajdete. Pokud se totiž spojí dohromady dva lidé, jejichž horoskopy se k sobě hodí, dojde jen k minimálnímu evolučnímu vývoji. A to je ten důvod, proč si podvědomě vybíráme jiné partnery, s horoskopem, který o ten náš drhne. Proces spojení dvou lidí neřídí náš rozum, ale duše. A ta ví velmi přesně, co se v tomto životě potřebuje naučit a jaké zkušenosti a spoluhráče k tomu potřebuje.

Takže když mě bude astrolog varovat, že horoskop můj a nějakého muže nehraje v náš prospěch, a mě dotyčný přesto přitahuje, tak bych měla spíš dát na svou intuici?

Je důležité, aby astrolog rozpoznal, jestli si dva lidé mohou něco smysluplného předat. Volba partnera by neměla být rozumová záležitost. Každý astrolog – včetně mě – vás však na rizika i příležitosti vztahu upozorní.

Když tedy přijde žena, že ji přitahuje nějaký muž, vy uděláte partnerský horoskop a zjistíte, že to není úplně šťastné spojení…

… ale řeknu jí, čím ji ten muž přitahuje. A dám jí možnost uvědomit si, co je ve hře.

A má do toho i tak jít?

Je dobré, aby se rozhodla podle sebe. Pokud přitom přihlédne k informacím, které dostala, neudělá chybu. Víte, říkat někomu, jak se má rozhodnout, člověku bere možnost volby.

A ona vám řekne: Aha, to jsem nevěděla, že mě čeká další alkoholik, žárlivec apod. Teď to vím, ale stejně mě pořád láká...“

Pokud tu zkušenost potřebuje, není mým úkolem ji před ní chránit … Víte, my lidé dokážeme rozpoznávat, co je pro nás dobré, jenom skrze citlivost, která se rodí z prožitku bolesti. Někdy stačí k pochopení dopřát si čas – mnoha mým klientům dávají informace, které ode mě slyšeli, smysl až po několika týdnech a měsících.

Co je tedy důležité, abychom byli ve vztahu šťastní?

Abychom se naučili být šťastní a spokojení i bez vztahu.

To myslím často nezvládáme.

Naším primárním úkolem v životě je akceptovat sám sebe. Ale to si žádá nejprve se naučit být sám se sebou a trávit se sebou čas. Máme představu, že nás vztah učiní šťastnými, ale tímto způsobem ho jen přetěžujeme svými očekáváními. Jedině pokud děláte sebe sama šťastnou, bude vás dělat šťastnou i váš vztah, a naopak. ■ Rozhovor vedla MARTINA COUFALOVÁ. Rozhovor vyšel v novoročním čísle časopisu Žena a život, 2016.