Rozhovor pro časopis Ve hvězdách
Hnutí Cesta jsem zaregistroval jako spolek čistých lidí, který představuje úplně jinou formu politiky. Překonání boje a obnovení přirozeného řádu. Cesta do jednoty, nalezení společného směru. Zvládnutí budoucnosti s důvěrou ve vyšší záměr. Nikdy jsem nechtěl být zastupitelem. Nabídka podílet se na rekonstrukci Evropy je výzva, kterou jsem musel přijmout. Unie směřuje k rozpadu, ale tento blížící se krach poškodí všechny zúčastněné. Je iluzorní se domnívat, že Západ půjde do kopru, ale my Češi budeme vysmátí. Naše osudy jsou propojené.
Co očekáváš od dalšího vývoje?
Naši spojenci, Německo s Francií si v této chvíli počínají tak, že odstředivé síly nepůjde ubrzdit. Může se to však ještě obrátit. Na konci května občané Evropy do Bruselu pravděpodobně nadelegují trochu sestavu, než která evropskou agendu řídila doposud. Bude mi ctí být u toho a dbát na zájmy naší země. A jestliže se nám nyní jeví, že Evropa je nereformovatelná, tak si myslím, že jsme ještě nevyčerpali všechny pokusy. Jestli je však vyčerpáme bezúspěšně, může se naše setrvání v unii stát otázným.
V jakém stavu se podle Tondy nachází v současnosti naše země? Co ji nyní zatěžuje, případně prospívá ve smyslu materiálním a duchovním?
Jsme relativně úspěšná země, vidíme, že ostatní evropské země jsou zasažené propadem bezpečnosti nebo velkými politickými rozkoly. Naše společnost je rozdělená, nejspíš však byla rozdělená vždycky. Potřebujeme si najít společný jmenovatel, myslím, že se ještě objeví. Stali jsme se průmyslovou kolonií, z naší země proudí obrovské peníze do zahraničí a my z této situace hledáme cestu ven.
Co nás zatěžuje?
Můžeme si dovolit být odvážnější. Postrádáme vizi, v podstatě se pouze vezeme na celoevropských trendech. Chybí nám diskuse a zapojení obyvatel do rozhodovacích procesů, v loňském roce jsme byli konsternovaní přistoupením země na velmi sporné dokumenty, na Marrakéšskou deklaraci a Istanbulskou úmluvu. Neschválili jsme globální kompakt o migraci, ale schválili jsme globální kompakt o migrantech. Rozumím, že se se naše země pokouší vycházet dobře se všemi, s Unií, s Amerikou, Ruskem, Izraelem i Čínou, konec konců totéž dělají i Francie a Německo. Je to však velmi náročné a nevděčné. Po duchovní stránce se domnívám, že jsme na tom lépe a lépe, uvědomění a vibrace našich lidí dle mého názoru stále stoupá. Budeme si potřebovat uvědomit určité vady na kráse, která nás posunou k větší zodpovědnosti za vlastní zemi. Například to, že se Evropská unie spíše potápí, než vzkvétá a že Severoatlantická unie namísto aby nás chránila, nás zatahuje do krajně nebezpečných her.
Jaké jsou cesty k nápravě, aby byla naše budoucnost radostnější? Lidé jsou všeobecně materiálně dobře zajištění, ale ne příliš šťastní …
Hmotné zajištění se podařilo mnohým z nás stabilizovat a to, že na naše západní sousedy stále ztrácíme, jsme schopní přecházet. Máme plnou zaměstnanost, ale přitom i mnoho nízkopříjmových pracovních míst. Míru společného štěstí neumím posoudit, v tomto směru je pro mne otázkou, zda jsou v současné Evropě tzv. šťastné národy. Případně, zda někdy byly. Platí to, co vždy, je dobré sledovat vlastní myšlenky a jejich souvislost s našimi emocemi. Je dobré obklopit se lidmi, kteří vás mají rádi a podporují vás.
Co říct na závěr?
Na závěr se s vámi podělím o svůj osobní koncept. Je jím představa lásky boží, která se stará o každého z nás a o celou naší zemi. Je to postoj, kdy důvěřujete, že to co se odehrává, se děje ve vašem zájmu, k vašemu dobru. A že se vše může ještě vyvinout do lepší podoby. Protože všechno je prozatímní a všechno je v hlavě.
Ptal se šéfredaktor časopisu Ve hvězdách, Roman Zahrádka